1       Motivace

Název Novoslovienskij jazyk pochází z označení velkomoravských Slovanů z 9. století, jak bylo jimi samotnými zaznamenáno v původních pramenech (Slovieni).

Novoslověnský jazyk je pokusem o vytvoření umělého univerzálního slovanského jazyka na základě historicky doložených fází vývoje slovanských jazyků. Myšlenka umělého univerzálního jazyka není ve světě nová. Od 19. století vznikla celá řada umělých jazyků, z nichž významná část je slovanského (nebo baltoslovanského, slavogermánského nebo slavoiránského) základu. 

Vznik novoslověnštiny byl přímo inspirován následujícími panslovanskými jazyky:

• Uměle vytvořené Slovio od Marka Hučka (www.slovio.com), které je redukované až téměř na úroveň Esperanta,
• uměle vytvořená Glagolica od Slavoboje Richarda Ruibara (www.matica.org), která má na rozdíl od Slovia úplnou flexi,
• uměle vytvořené Slovianski (ve variantě s flexí i bez flexe) od Ondreje Rečnika a Gabriela Svobody (slovianski.narod.ru) a
• současná mluvená církevní slovanština, která přímo vychází z původního živého staroslověnského jazyka a má několik dialektů (především ukrajinský, ruský, srbský a bulharský).

Novoslověnština je další uměle vytvořený indoevropský jazyk podobně jako Esperanto, Ido, Interligua, Latino sine flexione, Lingua terrana, Occidental, Volapük, Slovio, Glagolica, Slovianski, Slavisk, Seversk,  a další. Ve všech uvedených jazycích je sice přítomná žádoucí jednoduchost, ale podle mého názoru použitelnost jazyka[1] nespočívá pouze v maximálním zjednodušení (které např. u Esperanta  působí až komickým dojmem).

Univerzální jazyk musí mít především logickou stavbu, jasná, srozumitelná ale morfologicky bohatá pravidla a co nejméně výjimek a idiomů a umělých novotvarů. Univerzální jazyk by ani neměl být příliš zkratkovitý a naopak by měl z důvodu lepší srozumitelnosti upřednostňovat slova v plnějších tvarech. (Zde například podle mého názoru selhalo Esperanto ve svém systému zájmen a příslovcí.) Tento požadavek je naléhavější než snaha o co nejnižší počet koncovek.

Novoslověnština byla vytvořena jako experimentální jazyk, který by se měl velmi podobat živým jazykům a který by mohl sloužit k následujícím účelům:

• K porozumění staroslověnštině a dnešní církevní slovanštině na konverzační úrovni – zde jde nejen o určitou míru zjednodušení a modernizace, ale zároveň také o sjednocení rozkolísané flexe v různých dialektech staroslověnštiny (především u přídavných jmen a zájmen),
• k porozumění textům ve středověkých slovanských jazycích z období těsně po rozpadu slovanské jazykové jednoty (např. stará ruština nebo staročeština).
• k porozumění mezi dnešními Slovany navzájem (podobně jako Slovio a především Glagolica a Slovianski) a také
• k základní konverzaci cizinců se Slovany bez nutnosti se učit jednotlivé konkrétní slovanské jazyky (podobně jako jiné umělé panslovanské jazyky).

Novoslověnština je rovněž zajímavým experimentem alternativní historie. Nebýt protislovanských aktivit některých protagonistů bavorské církve (především nitranského Wichinga), invaze Maďarů do střední Evropy a následného rozpadu kontaktů mezi moravským (později českým) a bulharským, srbským a kyjevským (později ruským) státem, mohla by se historie vyvíjet jinak. Možná by tak došlo k podobnému jevu, který známe z arabského světa: Po rozpadu jazykové jednoty v průběhu středověku došlo v moderní době k celoarabskému národnímu obrození a došlo k ustanovení moderní spisovné arabštiny na základě jazyka Koránu. Tento umělý jazyk, kterým se sice živě nemluví v žádné arabské zemi, je uznávaným standardem pro vzájemnou komunikaci Arabů a pro styk arabských národů s cizinci.

1.1      Proč slovenský jazyk a ne ruský jazyk?

V této problematice nelze opominout existenci ruského jazyka. Je to nejpočetnější slovanský jazyk a množství jeho nositelů dohromady převyšuje počet všech nositelů ostatních slovanských jazyků. Ruština si vydobyla také silnou mezinárodní pozici. Je jedním ze světových jazyků, je jednacím jazykem OSN.  Ruština se vyučuje například v USA, Číně, Indii, arabských zemích a Íránu. Je třeba přiznat, že ve většině případů se pod rouškou slavistiky na zahraničních univerzitách skrývá pouze ruština. 

Jako Slované jsme hrdí na to, že Ruská federace je největším státem na světě a že v minulosti byla Ruská říše mnohdy jediným státem na světě, ve kterém se její vládnoucí vrstva hlásila ke slovanství. Velmi nás také těší ruské výkony v oblasti vědy a kultury a koneckonců i sportu. Na druhou stranu nemáme radost z častého ruského vnímání neruských Slovanů, které lze ve zkratce navzdory kulturně historické realitě popsat: „Jiní Slované jsou podle nás jen takoví pokažení Rusové.“

Ruština sice plynule navazuje na zjednodušenou staroslověnštinu, ale na druhou stranu obsahuje celou řadu jevů, které komplikují její použití jako „univerzálního slovanského mezijazyka“. Ruština je velmi specifickým východoslovanským jazykem, který je od západoslovanských a jihoslovanských jazyků poměrně vzdálen.   Ruština se od jiných evropských slovanských jazyků liší především v následujícím:

• Ztrátou sloves být a mít. (např. он большой, у меня ...),
• nadužíváním osobních zájmen u sloves (např. я делаю, ты делаешь, ...),
• vokalizací a аkavou výslovností (např. окно = [akno], молоко = [malako]) a
• neslovanskou slovní zásobou (např. собака, лошадь, туман, бумага, ...).

1.2      Současná reálná možnost použití

Nelze reálně očekávat, že by se tento umělý novoslověnský jazyk stal dalším slovanským esperantem nebo že by se nějak masově používal ke komunikaci. V realitě moderního světa však více než kdy jindy dochází k migraci obyvatel (turistika, cestování za zaměstnáním, ...). V této realitě dneška je velmi naléhavá potřeba se umět co nejrychleji domluvit alespoň na základní úrovni konverzace a poté zvládnout opět co nejrychleji a nejefektivněji místní jazyk. Kromě toho lze očekávat vlivem těchto faktorů určité integrační tendence mezi jazyky a to například v oblasti tvorby slovní zásoby pro nově vznikající pojmy nebo pod vlivem vzájemného kulturního přibližování národů sdílejících společný prostor.

Je skutečností, že v prostoru Evropské unie se již dnes nachází polovina slovanských národů. Jsou to Bulhaři, Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci, Slovinci a Rusíni a ve formě imigrantů také všechny zbývající slovanské národy (Bělorusové, Bosňáci, Chorvati, Slavomakedonci, Srbové, Ukrajinci a také Rusové). Přestože se slovanské jazyky již tisíc let vyvíjejí jako samostatné jazyky samostatných národů, tak je dodnes stále patrná jejich velká příbuznost, která se ve všech uvedených oblastech komunikace samozřejmě projevuje. Novoslověnský jazyk je proto originální reakcí na popsané tendence. Svoje místo si tento jazyk již získal v následujících oblastech:

• Jako pomocný jazykový nástroj, jehož znalost usnadňuje rychlé osvojení si slovanských jazyků receptívní metodou, kdy se osoba (především vědec nebo student na stáži v zahraničí) znající velmi dobře jiný slovanský jazyk se učí čtení a poslechu jiného příbuzného jazyka tak, že je postupně schopna tento jiný slovanský jazyk přijímat. Receptívní metoda byla vypracována frankofonními lingvisty a používá se v mnohonárodnostních komunitách Evropské unie (například v Evropských laboratořích jaderného výzkumu CERN). Novoslověnština, která na začátku pomáhá jako mezijazyk nastartovat porozumění jinému slovanskému jazyku a schopnost se domluvit, může být postupně nahrazována konkrétními znalostmi osvojovaného jazyka.
• Jako univerzální společný jazyk napodobující kulturně historickou realitu pro zájemce z řad experimentální archeologie, kde se spolu setkávají nadšenci z různých slovanských národů.  
• Jako prakticky použitelný jazyk pro domluvu na úrovni základní konverzace s mnohonárodnostní slovanskou komunitou Pravoslavné církve (například v monastýrech jihovýchodní Evropy).
• Jako doplněk k výuce vlastivědy na základních školách například při školních exkurzích do archeoskanzenů nebo při školních besídkách a představeních na historická témata,  kde novoslověnština imituje původní staroslověnský jazyk.
• Jako praktická pomůcka k demonstraci příbuznosti dnešních slovanských jazyků. Například dnešní mladý Čech a Bulhar si jen obtížně rozumí, ale novoslověnština je pro oba dva mnohem srozumitelnější.

1.3      Srovnání novoslověnštiny s češtinou a ruštinou

Novoslověnštinu lze považovat za velmi blízký dialekt staroslověnštiny a dialektů dodnes používané církevní slovanštiny. Největší odlišnosti novoslověnštiny od církevní slovanštiny jsou jen v samohláskách jinak shodných slabik a používání jotace ve zjednodušeném pravopisu.

Novoslověnština může sloužit jako náhradní jazyk za církevní slovanštinu a staroslověnštinu. Odlišnosti novoslověnštiny téměř nekomplikují vzájemnou komunikaci s partnery ovládajícími tyto původní jazyky. Partneři při hovoru většinou rozdíly nepoznají nebo je tolerují, protože i samotné dnes používané církevněslovanské dialekty (srbochorvatský, bulharský, srbochorvatský, ukrajinskorusínský, československý, ruský, …) se mezi sebou liší ve výslovnosti, slovní zásobě i gramatice, jak jsem si sám ověřil v pravoslavných klášterech, při bohoslužbách a v muzejích. Novoslověnština se od svých zdrojů liší v následujícím:

1. Na rozdíl od církevního jazyka není tak posunuta do východního dialektu a snaží se zůstat vyváženěji více mezi západoslovanskými a jihoslovanskými jazykovými jevy. Proto může místy působit překvapivě „česky“.
2. Novoslověnština obsahuje fonetické změny, které nastaly již v církevní slovanštině a které jsou uměle prodlouženy, protože sledují shodný nebo podobný vývoj v živých slovanských jazycích.
3. Došlo ke splynutí jednoduchého minulého času a aoristu. (Již v církevní slovanštině je patrný jev splývání koncovek aoristu a imperfekta.)
4. Novoslověnština má na první pohled méně jerů. Jery slouží jen k označení slabikotvorných souhlásek, oddělení předpon a kmene, měkčení a pro rozlišení pádových a časovacích koncovek. Náhradou za jery je vynechávané е podobně jako ve většině dnešních evropských jazyků (např. отец, отца).
5. Došlo ke splynutí určité a neurčité formy přídavných jmen. (Podobně jako ve většině živých slovanských jazyků.)
6. Nosové samohlásky (ѧ, ѫ), ligatury (я, ю, ѥ, ѩ, ѭ, ѹ) a písmeno jať (ѣ) byly nahrazeny obyčejnými samohláskami nebo jejich spřežkami.
7. Zmenšení počtu skloňovacích a časovacích vzorů, což vede v omezených případech k odlišným koncovkám u některých pádů nebo slovesných osob.
8. Sjednocení odlišného způsobu časování tematických a atematických sloves.
9. Samohláska v koncovkách minulého času se řídí samohláskou v koncovce infinitivu. (Jako například ve staročeštině.)
10. Sjednocení supina a infinitivu do jednoho tvaru. (Jako u dnešních slovanských jazyků kromě slovinštiny.)
11. Nepřítomnost druhé palatizace ve skloňování podstatných jmen. (Jako například ve slovenštině.)

12.  Příslovce vytvořené ze slovesných participií se používá jako přechodníky.

1.4      Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski

Vzhledem k podobnosti projektu novoslověnštiny a jazyků Glagolica (www.matica.org) a Slovianski, navrhuji pro všechny jazyky používat stejný slovník. Novoslověnština bude mít pouze svůj základní vokabulář odvozený z klasické staroslověnštiny a církevní slovanštiny, ale všechna slova týkající se moderního života budou shodná se Slovianski, případně Glagolicí. Velmi cenné jsou především principy tvorby slovní zásoby (http://steen.free.fr/slovianski/voting_machine.html) ze současných jazyků od tvůrců Slovianski a morfologie Glagolicy.

Novoslověnštinu lze proto považovat za gramaticky bohatší (ale také složitější) formu stejného panslovanského jazyka. Z tohoto důvodu, že si neklade za hlavní cíl být jen „všeslovanským esperantem“, ale především přiblížit porozumění současných i minulých živých slovanských jazyků.

1.5      Novoslovienskij jazyk i s‛vremeni slovienski jazyky

Novoslověnština je umělým jazykem, který je pravidelnější než současné mluvené slovanské jazyky, ale není zjednodušen na takovou úroveň umělých jazyků, která by působila rušivě. Jazyk obsahuje gramatické formy shodné nebo podobné současným slovanským jazykům. Proto by porozumění v novoslověnštině nemělo bránit nedodržení gramatických pravidel použitím jiných rodů nebo flexe podle současných mluvených jazyků.  Slované různých národů to tak dnes běžně činí při komunikaci mezi sebou (např. mluví-li Ukrajinec česky nebo Čech chorvatsky atd.).

1.6      Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda

Latinka v různých variantách diakritiky nebo spřežek je hlavním kndidátem na novoslověnské písmo. Hlaholice (odvozená z její chorvatské verze) je s ohledem na nesrozumitelnost použitelná pouze pro různé dekorativní příležitosti.

Nejen z úcty k historii je také vhodným písmem novoslověnská Cyrilice. Toto písmo možná existovalo dříve[2] než hlaholice a bylo zavedeno v Bulharsku učenci vyhnanými z Moravy podle řecké abecedy. Pravopis v Cyrilici využívá různé varianty zápisu zvukově stejných samohlásek k odlišení různých gramatických útvarů, které mají stejnou zvukovou podobu a má proto i gramatickou funkci. Jde o vynález z konce 9. století, který pravděpodobně učinil již Klimentův tým v Ochridu.

Zajímavou možností je ještě použití současného řeckého písma. K tomu mě vedl fakt, že Řekové nemají standardizovaný způsob zápisu slovanských slov a jmen, přestože jsou v dlouhodobém historickém kontaktu se Slovany. Proto je návrh transkripce do řeckého písma zároveň návrhem pro jednotný přepis slovanské fonetiky.

Poděkování

Při práci na novoslověnštině jsem využil zkušenosti s tvorbou mezinárodního umělého jazyka Lingua Terrana, kterou jsem se zabýval v minulých letech. Práce na novoslověnštině byla pro mě velkým zážitkem, protože jsem se pravděpodobně v malé míře dotknul podobných problémů, jaké v minulosti řešili naši slovanští obrozenci (Josef Dobrovský, Josef Jungmann a další při restauraci českého jazyka, Antonín Bernolák, Ľudovít Štúr při konstrukci slovenského jazyka, a z dalších národů Vuk Karadžić, Konstantin Maladinov a Partenij Zografski) a panslavisté (Bohuslav Balbín, Pavel Šafařík, Ján Kollár a další). Proto nelituji vynaloženého času ani v případě, kdyby se tento projekt nijak nevyužil. A našim obrozencům vyslovuji upřímnou úctu a obdiv.

Je mojí povinností poděkovat všem, kteří se zasloužili o vznik, rozvoj a uchování slovanského jazyka a kultury:

Je to především geniální Konstantin (Cyril) řečený filozof, profesor Manaurské univerzity v Konstantinupoli, filogog, tvůrce hlaholice, spolu s bratrem Metodějem – prvním slovanským arcibiskupem, překladatelem Bible a autorem řady dalších církevních i světských publikací.  Bratři Cyril a Metoděj, kteří za svého působení na Veliké Moravě povznesli tehdejší Slovanské národy do výšin civilizace, jsou po zásluze prohlášeni západní i východní církví za jedny ze svatých patronů dnešní sjednocující se Evropy.

K nim všichni, kteří jim v jejich díle pomáhali: učedníci a pokračovatelé Gorazd, Angelár, Sáva, Lazar, Naum řečený Chrabr a Kliment Ochridský – tvůrce Cyrilice. Východořímský císař Michailos III. , konstantinupolský patriarcha Fotios – učitel Konstantinův, knížata Rostislav, Kocel a Bořivoj a král Svatopluk. A v neposlední řadě osvícený římský papež Hadrianus II.  a jeho bibliotekář Anastasius.  Dále všichni, kteří v různých místech Evropy pokračovali v započatém díle, slovanskou kulturu rozvíjeli a pomohli ji uchovat. Jsou to kromě mnoha dalších bratři a sestry z Preslavi, Ochridu, chorvatských ostrovů, Sázavského kláštera, Svaté Hory Athos a mnoho dalších v různých slovanských národech až do dnešních dnů.

Děkuji také Slavoboji Richardu Ruibarovi za úsilí, které věnuje jazyku Glagolica,  Ondreji Rečnikovi a Gabrielu Svobodovi za jazyk Slovianski a Rumjanu Lazovu za překrásný font cyrilského písma, které používám.

1.8      O pismenech

Toto je výtah ze spisu připisovaného Naumovi z Preslavi řečeného Chrabr, žáku Konstantina a Metoděje.  Naum, který žil v 2. polovině 9. století a přežil likvidaci slovanského písemnictví na Moravě, byl velký zastánce slovanské literatury a podporoval hlaholici. (Jeho spolužák, Kliment z Ochridu je pravděpodobně vynálezcem nebo standardizátorem cyrilice.)

 

выбране іест из трактата монаха Храбра О писменех

 

Прежде оубо Словіени не имахоу книгъ, но чъртами и ріезами читахоу и гатахоу, погани соущіе.

Римскими и гречскими писмены писахоу словіенскоу реч без оустроіеніа. Но іакѡ може быти добрѡ писане гречскими писмены слово Бог или Живот или Широта или Іазык? И такѡ біехоу многа лета.

Потом чловіекаліоубец Бог помиловаше род словіенскій и послаше іемоу сватего Константина Філософа, иже им сътворил іест писменъ три десіате осм по чиноу писмен гречских.

Си же соут словіенски писмена. Константін Філософ іест нам писмена сътворил и книгы преложил. И Меѳодій, братр іегѡ.

Соут іеще живи, иже соут видіели йих в времена Михаила цесара гречскегѡ и Растица кніаза моравскегѡ.

сдфюѣ јест

 

Vybrane jest iz traktata monaha Hrabra O pismeneh

 

Prežde ubo Slovieni ne imahu knig, no črtami i riezami čitahu i gatahu, pogani suštie.

Rimskimi i grečskimi pismeny pisahu sloviensku reč bez ustrojenia. No jako može byti dobro pisane grečskimi pismeny slovo Bog ili Život ili Širota ili Jazyk? I tako biehu mnoga leta.

Potom človiekaliubec Bog pomilovaše rod slovienskij i poslaše jemu svatego Konstantina Filosofa, iže im
s‛tvoril jest pismen tri desiate osm po činu pismen grečskih.

Si že sut slovienski pismena. Konstantin Filosof jest nam pismena s‛tvoril i knigy preložil. I Methodij, bratr jego.

Sut ješte živi, iže sut vidieli jih v vremena Mihaila cesara grečskego i Rastica kniaza moravskego.

1.9      Pismo Rastislava cesaru Michailu

(vybrane i okratiene jest iz žitia svatego Konstantina Filosofa)

 

Растислав моравскій кніаз послаше к цесароу Михаилоу глаголіе:

Ліоудіем нашим поганства се ѡтъвргашим и по христіански се закона държоущим оучитіела не имаме такего, иже бы нам
в свой іазык исторіоу віеры христіанскей сказал.

Такѡ пошлі нам владыко епископа и оучутіела такего, бо ѡт вас на вси страны добрій закон изъходи.

Цесар себраше събор и призваше Константіна Філософа, рекаше іемоу: «Філософе, нам потреба іест тамѡ тебіе ити.»

Ѡтъвіетише іемоу Філософ: «С радостій идоу тамѡ, ако имайоут боуквы в іазык свой.»

Ѡтъвіетише іемоу цесар: «не имайоут, но аще ли ты хочеш, може то тебіе Бог дати.»

Идеше потом Філософ на молитвоу, съставил іест писмена и начаше писати: «Изъкони біе Слово, и Слово біе оу Бога, и Бог біе то Слово ...»

 

Rastislav moravskij kniaz poslaše k cesaru Mihailu glagolie:

Liudiem našim poganstva se ot‛vrgašim i po hristianski se zakona d‛ržuštim učitiela ne imame takego, iže by nam
v svoj jazyk istoriu viery hristianskej skazal.

Tako pošli nam vladyko episkopa i učitiela takego, bo ot vas na vsi strany dobrij zakon izhodi.

Cesar sebraše s‛bor i prizvaše Konstantina Filosofa, rekaše jemu: „Filosofe, nam potreba jest tamo tebie iti.“

Ot‛vietiše jemu Filosof: „S radostij idu tamo, ako imajut bukvy v jazyk svoj.“

Ot‛vietiše jemu cesar: „Ne imajut, no ašte li ty hočeš, može to tebie Bog dati.“

Ideše potom Filosof na molitvu, s‛stavil jest pismena i
načaše pisati: „Iz‛koni bie Slovo, i Slovo bie u Boga, i Bog bie to Slovo ...“

1.10  Slovieni na svietie

(Inspirovane jest staroslovienski pisanimi stranicami na adresie Wikipedie http://cu.wikipedia.org/)

 

МОДЕРНИ СЛОВІЕНСКИ НАРОДЫ

Словіени соут іедна из найсилніейших віетвіей индоеуропских народѡв.

Словіени сіедоут в іоужной, средной и выходной области Еуропы и в Азіі.  На еуропскем северіе и заходіе не жиіоут.

Въкоупіе на Земліі жийе три ста миліонѡв словіенских ліоудей.

Вси Словіени имайоут свойе държавы, толикѡ сами Лоужицски Сърби свойоу държавоу не имайоут и падаіоут под Германіоу. Роусска държава Рѡссіа іест найболша дършава на свіетіе.

Іоужни словіенски народи соут Илурски Словіени, Хървати, Илурски Сърби, Босніаки, Черногорци, Славомакедонци и Боулгари.

Заходни словіенски народи соут Чехи, Карпатски Словіени, Полаки и Лоужицски Сърби.

Выходни словіенски народи соут Роуси, Оукраінци, Біелороуси и Роусыни.

 

 

MODERNI SLOVIENSKI NARODY

Slovieni sut jedna iz najsilniejših vietviej indoevropskih narodov.

Slovieni siedut v južnoj, srednoj i vyhodnoj oblasti Europy i v Azii. Na europskem severie i zahodie ne žijut.

V‛kupie na Zemlii žije tri sta milionov slovienskih
liudej.

Vsi Slovieni imajut svoje d‛ržavy, toliko sami Lužicski
S‛rbi svoju d‛ržavu ne imajut i padajut pod Germaniu.
Russka d‛ržava Rossia jest najbolša d‛ržava na svietie.

Južni slovienski narodi sut Ilyrski Slovieni, H‛rvati,
Ilyrski S‛rbi, Bosniaki, Černogorci, Slavomakedonci i Bulgari.

Zahodni slovienski narodi sut Čehi, Karpatski Slovieni, Polaki i Lužicski S‛rbi.

Vyhodni slovienski narodi sut Rusi, Ukrainci, Bielorusi i Rusyni.

1.11  Slovieni na svietie  -  v grečskoj abecedie

 

 

ΜΟΔΕΡΝΗ ΣΛΟΒΙΕΝΣΚΗ ΝΑΡΟΔY

Σλοβιενη σουτ ιεδνα ηζ ναϊσηξνιεϊσχηχ βιετωιεϊ ηνδοευροπσκηχ ναροδοβ.

Σλοβιενη σιεδουτ β ιουζχνοϊ, σρεδνοϊ η βυχοδνοϊ οβλαστι Ευροπυ η β Αζιι. Να ευροπσκεμ σεβεριε η ζαχοδιε νε ζχηϊουτ.

Βκουπιε να Ζεμλιι ζχηϊε τρη στα μηλιονωβ σλοβιενσκηχ λιουδεϊ.

Βση Σλοβιενη ημαϊουτ σβοϊε δρζχαβυ, τοληκω σαμη Λουζχητσκη Σρμπη σβοιου δρζχαβου νε ημαϊουτ η παδαϊουτ ποδ Γερμανιου. Ρουσσκα δρζχαβα Ρωσσια ιεστ ναϊμπολσχα δρζχαβα να σβιετιε.

Ιουζχνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Ηλυρσκη Σλοβιενη, Χρβατη, Ηλυρσκη Σρμπη, Μποσνιακη, Τζερνογορτση, Σλαβομακεδοντση η Βουλγαρη.

Ζαχοδνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Τζεχη, Καρπατσκη Σλοβιενη, Πολακη η Λουζχητσκη Σρμπη.

Βυχοδνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Ρουση, Ουκραιντση, Μπιελορουση η Ρουσυνη.

 

 

МОДЕРНИ СЛОВІЕНСКИ НАРОДЫ

Словіени соут іедна из найсилніейших віетвіей индоеуропских народѡв.

Словіени сіедоут в іоужной, средной и выходной области Еуропы и в Азіі.  На еуропскем северіе и заходіе не жийоут.

Вкоупіе на Земліі жийе три ста миліонѡв словіенских ліоудей.

Вси Словіени имайоут свойе държавы, толикѡ сами Лоужицски Сърби своіоу държавоу не имайоут и падайоут под Германіоу. Роусска държава Рѡссіа іест найболша дршава на свіетіе.

Іоужни словіенски народи соут Илурски Словіени, Хървати, Илурски Сърби, Босніаки, Черногорци, Славомакедонци и Боулгари.

Заходни словіенски народи соут Чехи, Карпатски Словіени, Полаки и Лоужицски Сърби.

Выходни словіенски народи соут Роуси, Оукраінци, Біелороуси и Роусыни.

 

1.12  Kyjevski listy

Čast oracii iz glagolskego misala, iže davno napisan jest na Velike Moravie i segda leži v Museu Ukrajinskej Akademii Nauk. (Ramovanij text jest po staroslovienski.)

 

Cěsar’stvě našem’, Gospodi, milost’jo tvoejo priz’ri, i ne ot‘daz’ našego tuzim‘ i ne obrati nas‘ v‘ plěn‘ narodom‘ pogan’skym‘. Christa radi, Gospodi, našego iže cěsarit‘ s‘ Otьcem’ i s‘ Svěntym’.

 

Цесарствіе наше Господі милостій твой призри,

и не ѡтъдай нашего тоузим

и не обратій нас в пліен народѡм поганским.

Христа ради, Господа нашего,

иже цесари с Отцом и с Сватім ...

 

Cesarstvie naše Gospodi milostij tvoj prizri,

i ne ot‛daj našego tuzim

i ne obratij nas v plien narodom poganskim.

Hrista radi, Gospoda našego,

iže cesari s Otcom i s Svatim ...

 

 

1.13  Molitva svatego Efrema

Svatij Efrem Syrskij umiraše 373 leta.  Ta molitva byzantskego rita dodnes na Veliku Pashu rečena jest.  Ramovanij text je iz‛prva po grečski i potom po staroslovienski.

Κύριε καὶ Δέσποτα τῆς ζωῆς μου, πνεῦμα ἀργίας, περιεργίας, φιλαρχίας, καὶ ἀργολογίας μή μοι δῷς. Πνεῦμα δὲ σωφροσύνης, ταπεινοφροσύνης, ὑπομονῆς, καὶ ἀγάπης χάρισαί μοι τῷ σῷ δούλῳ. Ναί, Κύριε Βασιλεῦ, δώρησαι μοι τοῦ ὁρᾶν τὰ ἐμὰ πταίσματα, καὶ μὴ κατακρίνειν τὸν ἀδελφόν μου, ὅτι εὐλογητὸς εἶ, εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν

Gospodi i Vladiko <ivota moeg8, duha unyn2, nebre<en2, srebrolþb2 i prazdnoslov2 {<eni { mene. Duha <e cýlomudr2, smiren2, t]rpen2 i lþbve daru\ mi rabu tboemu. E\ Gospodi Cesarþ, da<d[ mi zrýti mo0 sogrýqen2, i e<e ne 8su<dati brata moeg8, ÿk8 blagosloven] esi vo býki. Amin[

 

Господі и Владыко живота моіегѡ,
доуха оуныніа, небреженіа, сребраліуобіа и
празднѡсловіа ѡтъжени ѡт мне.

Доуха ціеломоудріа, съмиреніа, търпіеніа
и ліоубві дароуй мі, рабоу твемоу.

Ей Господі Цесаре, дай мі зріети мойа съгрешеніа,
же не ѡсоуждайоу брата моіегѡ,

іакѡ благословен іеси в віекы.

Амин

 

Gospodi i Vladyko života mojego,
duha unynia, nebreženia, srebraljubia i
prazdnoslovia ot‛ženi ot mne.

Duha cielomudria, smirenia, t‛rpienia
i ljubvy daruj mi, rabu tvemu.

Ej Gospodi Cesare, daj mi zrieti moja s‛grešenia,
že ne osuždaju brata mojego,
jako blagosloven jesi v vieky.

Amin

 

1.14  Proslovia i citaty

Tu sut citati i proslovia do novoslovienskego jazyka iz starih knig preloženi.

(svietilnik = svítilna, ukazatel; lukavij = zlý, špatný; vsij = celý, úplný, každý)

 

 

       

 

2       Literatura

 

1. ALEŠ, Pavel. Biskup Gorazd : z díla. 1. vyd. Brno : Ústřední církevní nakladatelství, 1988. 316 s.
2. BARTOŇ, Josef. Uvedení do klasické staroslověnštiny. 1. dotisk vyd. Praha : Karolinum, 2004. 70 s. ISBN 80-7184-980-4.
3. BOR, Matej et al. Veneti: First Builders of European Community : Temeron Books, Inc. 1996, 533 pages, ISBN 978-0968123607.
4. BARTOŇ, Josef. Uvedení do novozákonní řečtiny. 4. upr. vyd. Praha : Koniash Latin Press, 2004. 164 s. ISBN 80-86791-17-3.
5. DAVIS, Martin D., WEYUKER, Elaine J. Computability, Complexity and Languages (Fundamentals of Theoretical Computer Science). Academic Press Inc. New York, 1983. 425 pp. ISBN 0-12-206380-5.
6. DOSTÁLOVÁ, Růžena, FRANC-SGOURDEOU, Catherine. Základní kurz novořeckého jazyka. 1. dotisk vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 491 s. ISBN 80-210-2395-3.
7. HAUPTOVÁ, Zoe, VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská čítanka. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2004. 189 s. ISBN 80-246-0478-7.
8. HORÁK, Antonín. O Slovanech úplně jinak. 1. vyd. Vizovice : Lípa, 1991. 318 s. ISBN 80-285-0010-1.
9. KRYŠTOF, Vladyka. Byzantologie I. : Úvod a přehledné dějiny byzantského státu. 1. vyd. Prešov : Prešovská univerzita, 1995. 175 s. ISBN 80-7097-325-0.
10. MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. : Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti. 1. vyd. Praha : LIBRI, 2005. 183 s. ISBN 80-7277-288-0.
11. QUILES, Carlos, LOPEZ-MENCHERO, Fernando. A Grammar of Modern Indo-European. 2nd Edition. Asociación Cultural Dnghu, Academia Byblos, Badajoz, 2009, 824 pp. http://dnghu.org/en/Grammar-Indo-European-Language/ ISBN 1448682061
12. ŠTEC, Mikuláš. Staroslovienčina a Církevná slovančina. 1. vyd. Prešov : Prešovská univerzita, 1997. 249 s. ISBN 80-88885-20-5.
13. VEČERKA, Radoslav. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1991. 112 s. ISBN 80-210-1375-3.
14. VONDRÁK, Václav, BARTOŇ, Josef. Vokabulář klasické staroslověnštiny. 1. vyd. Praha : Koniash Latin Press, 2005. 137 s. ISBN 80-85917-60-2.
15. ZERVA, Georgia. Nebojte se řečtiny : průvodce novořeckým jazykem. 2. rozš. vyd. Praha : Athis Europeen, 1999. 118 s. ISBN 80-239-5066-5.

3       Index

Vojtěch Merunka se narodil v roce 1967 v Čáslavi a po absolvování čáslavského gymnázia absolvoval inženýrský obor elektronické počítače na FEL ČVUT v Praze. Je doktorem v oboru zpracování dat a matematického modelování a docentem v oboru informační management. Přednáší softwarové inženýrství na PEF ČZU v Praze a na FJFI ČVUT v Praze. Zabývá se objektově orientovaným modelováním systémů, speciálními programovacími jazyky a také historií, jazyky a písmy.